Už je to dávno, co poslední loupežník v Čechách - Babinský - usnul a spí na hřbitově v Liboci svůj věčný sen. Dík zkazkám a písničkám se stal všude známým,vždyť bral bohatým, ostatně u chudáka nebylo co vzít, někdy dával chudým, sezdával milence, kteří se podle jeho přání bohatých lakomých rodičů neměli nikdy dostat, přelstil regimenty vojáků a svými činy škodil nenáviděným úřadům tak dlouho, až byl nakonec zradou dopaden.
Babinský byl hlavou dvanáctičlenné skupiny zbojníků loupících v kraji pod Bezdězem, v okolí České Lípy, Doks a Litoměřic. Zbojníci jej poslouchali na slovo, na pouhý pokyn. To až později jim narostl hřebínek, stali se vzpurnými, jeho rozkazy neplnili a každý jeho čin podrobovali kritice. Babinskému tato změna neušla, proto si řekl, že skupinu rozpustí a sám někde v ústraní bude nějaký čas žít jako každý jiný. Zatím však úřady, nemohouce se jen nijak zmocnit, vypsali na jeho dopadení cenu jednoho sta dukátů.
Vůdce zbojníků tušil zradu a uchýlil se proto daleko od svého působiště, doškolí Josefova, aby se zde ukryl před úřady. tady ho nikdo neznal. Za bydliště si vyvolil Podklasný mlýn, kde pracoval několik neděl jako stárek.
Jednoho dne jej navštívil druh, člen bývalé tlupy, s požadavkem, aby mu vyplatil peníze pro společníky, kteří si chtějí pomoci z nejhoršího. Když Babinský požadavek odmítl, rozešli se ve zlém. loupežník už věděl kolik uhodilo. Při večeři oznámil hospodáři, že musí nazítří odejít. Mlynář věděl, kdo je jeho stárek, proto ho nikterak nezdržoval.
Ještě nebyli s večerním jídlem hotovi, když pojednou bylo prudce zabušeno na dveře mlýnice.
"Ve jménu zákona otevřete!"
Babinský přistoupil k malému okénku a spatřil venku četu vojáků, kteří obsadili všechny východy ze mlýna. Rychle tedy vyběhl na půdu, otvorem se dostal na střechu, která se táhla k vysokému břehu mlýnského potoka. Právě se chystal ke skoku, když vtom jej jeden voják spatřil. Zahoukla střelná rána a Babinský zasažen kulkou do nohy se svezl ze střech vojákům přímo do rukou. Okamžitě jej spoutali, a když se nesvědčili, že je skutečně dobře svázán, teprve ho ošetřili. Potom byl naložen na vůz a pod silnou stráží vezen k soudu. Jeho věhlas byl veliký, že strážní museli cestou přibrat v Jičíně posilu, protože si museli průchod mezi shromážděným lidem klestit pažbami. Obávali se, aby rozjitřený lid vězně cestou neosvobodil.
Babinský si po svém odsouzení k dvacetiletému těžkému odpykával trest na Špilberku. Když tam bylo vězení posléze zrušeno, pobyl ještě nějaký čas v Kartouzích.
Až půjdete po josefovské promenádě a vaše zraky spočinou na budově Podklasného mlýna ukryté v zeleni stromů, připomeňte si, že zde v roce 1840 byl zatčen poslední zbojník - loupežník rudohorských lesů - Václav Babinský.
Žádné komentáře:
Okomentovat