O rasošském mlýně nedaleko Jaroměře se vypravovalo po celém kraji. Prý tam nemůže žádný stárek dlouho vydržet a pantáta musí obstarávat všechno mletí sám. Lidé si leccos vypravovali, ale pravou příčinu neznali.
Po dlouhém čase zabloudil do mlýna starší krajánek a prosil o dílo. Pantáta ho s radostí přijal. "Mletí, jak vidíte, je u nás dost." "Mlýn by mohl mlít celé noci, kdyby to šlo."
"A proč to nejde?" podivil se stárek. "Jak jedenáctá hodina odbije, mlýn se zastaví a nejde až do půlnoci." Stárek se divil, co je toho příčinou a poprosil mlynáře, aby mohl hned první noc hlídat.
Ale nevypozoroval nic. V jedenáct hodin opravdu ve mlýně hrklo a zastavil se, sotva však odbila dvanáctá, hned se rozběhl.
O druhé noci si udělal v koutě mlýnice ohýnek, jelikož byla velká zima. Jak u toho ohníčku sedí, mihne se vedle mužík zelený jako brčál.
Třetí den si na něj počíhal. Věděl, že na vodníka narazí v lednici, přichystal si na něj lýkový provaz. Sotva vkročil do lednice, viděl nezvaného hosta, jak vráží silný sochor do kola.
Připlížil se k němu pěkně zezadu a hodil mu oko provazu kolem krku. Vodníka přivázal a poručil mu, aby strčil prsty do děr v silném trámu. Ty prsty mu tam zaklínoval. Křik a naříkání přivolalo mlynáře. Ten stárkovi řekl, ať zeleného mužíčka propustí, když mu vodník slíbí, že se ve mlýně víckrát neukáže.
A tak se stalo. Pantáta poděkoval našemu stárkovi a podržel ho ve mlýně až do své smrti.
Po dlouhém čase zabloudil do mlýna starší krajánek a prosil o dílo. Pantáta ho s radostí přijal. "Mletí, jak vidíte, je u nás dost." "Mlýn by mohl mlít celé noci, kdyby to šlo."
"A proč to nejde?" podivil se stárek. "Jak jedenáctá hodina odbije, mlýn se zastaví a nejde až do půlnoci." Stárek se divil, co je toho příčinou a poprosil mlynáře, aby mohl hned první noc hlídat.
Ale nevypozoroval nic. V jedenáct hodin opravdu ve mlýně hrklo a zastavil se, sotva však odbila dvanáctá, hned se rozběhl.
O druhé noci si udělal v koutě mlýnice ohýnek, jelikož byla velká zima. Jak u toho ohníčku sedí, mihne se vedle mužík zelený jako brčál.
Třetí den si na něj počíhal. Věděl, že na vodníka narazí v lednici, přichystal si na něj lýkový provaz. Sotva vkročil do lednice, viděl nezvaného hosta, jak vráží silný sochor do kola.
Připlížil se k němu pěkně zezadu a hodil mu oko provazu kolem krku. Vodníka přivázal a poručil mu, aby strčil prsty do děr v silném trámu. Ty prsty mu tam zaklínoval. Křik a naříkání přivolalo mlynáře. Ten stárkovi řekl, ať zeleného mužíčka propustí, když mu vodník slíbí, že se ve mlýně víckrát neukáže.
A tak se stalo. Pantáta poděkoval našemu stárkovi a podržel ho ve mlýně až do své smrti.
Žádné komentáře:
Okomentovat