Na kopci Libině stojí několik vojenských pracháren. Poznáte ten kopec zdaleka. A pod kopcem v polích na křižovatce cest ze Semenic do Rožnova a k lázním Velichovkám je těžký kamenný kříž. Snad někdy býval úhledný. Ale trčí tu už mnoho století a zub času si na něm notně zahlodal. Kříž je hrubý, jako by jej tesala neumělá ruka. Svou vahou zapadl podstavcem do země a jinak se mu neříká než zapadlý kříž.
Před dávnými časy, kdy staří Čechové byli ještě pohany, rostl na návrší Libině posvátný háj. Byl zasvěcen bohyni Liběně. Předkové se sem scházeli k náboženským obřadům, protože chrámů tehdy ještě nebylo. Vždycky s večerem přicházely do háje dívky z okolních obcí, aby tu poděkovaly pohanské božici za její přízeň nebo aby si jinou přízeň vymodlily. Přinášely s sebou věnce z čerstvých květů, zapalovaly oběti a tančily se zpěvem na rtech obřadní tance.
Když kráčel naším krajem svatý Metoděj, nesl s sebou nové náboženství. Ves za vsí přijímala křest a z pohanů se stávali křesťané. Učedníci apoštolovi rozkázali zničit všechno, co připomínalo náboženství pohanské. A tak musili vykácet i posvátný pohanský háj na Libině. Modlu bohyně dal věrozvěst roztříštit kladivem a na jeho místo postavil dřevěný kříž.
Sotva tesaři dřevo kříže vetkli do země, rozzuřila se nad krajem prudká bouře, blesk stihal blesk a ve chvilce do vysokého kříže uhodilo. Shořel až po zem.
Věřící postavili tedy kříž nový. Ale i ten boží posel spálil. Rozhodlo se tedy, že místo dřevěného postaví kříž kamenný. Vytesali jej z tvrdého pískovce, přivezli na kopec, vykopali jámu postavili jej. A zase se stalo něco neobyčejného. Kříž jako by měl pod sebou samé bláto, nechtěl stát. Dělníci cítili, že se v základech pohybuje. Pak sebou trhl, naklonil se na bok a docela se zvrátil. Dva muži, kteří se jej snažili podepřít, se včas neuhnuli a kámen je svou tíhou přitiskl k zemi. Ve chvilce byli oba mrtví.
Předkové přemýšleli a uvažovali, co je příčinou tolika nezdarů. Až kterýsi stařešina přišel na myšlenku. Křesťanský Bůh si nepřeje, aby byl uctíván tam, kde ještě před několika dny se celé okolí klanělo pohanské Liběně. Proto snesli kamenný kříž dolů pod návrší a postavili jej na nové místo.
Zakopali jej hodně hluboko, aby stál pevně a neskácel se. Jenom že kříž byl živý. Každých sto let vyrůstá ze země o třísku, co by se za nehet vešla. Poroste pomalu, ale poroste. Až jeho ramena budou tak vysoko, aby z nich panna, jménem také Liběna, uviděla věže biskupského chrámu svatého Ducha v Hradci Králové, nastane konec světa.
Bude to ovšem ještě hodně dlouho trvat, protože metodějský kříž je teprve přes půldruhého metrů vysoký.
Žádné komentáře:
Okomentovat