Katuška

V třicátých letech devatenáctého století byl usazen v Josefově vlašský kořenář Jan Mollinari Vidoni. Maje v běžné řeči ve zvyku opakovat vlašské úsloví "perluke", dostal zde poloposměšné pojmenování Perluke. Ani pod naším chladivým nebem neztratila jeho krev na svém jižním žáru. Vidoni byl prudké, popudlivé letory, která se v obchodě i sousedském obcování velmi často uplatňovala.

Jako on byl terčem vtipů a různých narážek svých spoluobčanů, tak zase jeho švagrová, krásná manželčina sestra Kateřina Borzage, vábila svým ušlechtilým a půvabným zjevem k sobě pohledy veškerého vojenského i civilního mužského obyvatelstva. Ona ale měla oči jen pro jediného a krásu svého mládí a svého života věnovala nadporučíku Famagollimu.

Dle jména soudě, byl tento šťastný smrtelník asi také Vlachem a to je silně sbližovalo. Snad se této krasavici zalíbily výložky pluku, u něhož její vyvolený sloužil. Možná, že jejich barva připomínala Katušce krásy vzdálené půvabné vlasti.

Náklonnost byla tak ohnivá jako italské slunce. Ale zlý osud mladé lásce nepřál. Překážky, které se jim stavěly do cesty, přese všechny pokusy zmoci je, přece jenom nepřekonatelné. Vypravuje se dodnes, že finanční poměry Katuščiny nebyly sto vyhovět předpisům a kaucím snoubenek důstojníků té doby.

V zahrádce lásky dvou mladých duší počala bujet beznaděj a zároveň s ní zoufalství. Úplně bez rady a pomoci se nešťastní milenci domluvili o společné smrti. Katuška zosnovala plán.

V krámě švagrově najde trochu jedu, a až bude Famagolli na protější hlavní stráži mít službu jako inspekční důstojník, připraví svačinu, kterou otráví, a oni ji společně snědí a vypijí. Přípravy byly konány tajně. Vidoni nic netušil, vždyť Katuška s milencem často společně svačívali. Podezření tedy žádné vzbuzeno nebude.

Osudný den se dostavil. Famagolli na blízké hlavní stráži bojuje vnitřní tuhý boj. Katušku má rád, dal jí slovo, že společně s ní zemře, ale lituje ji zas, že by tak mladá a půvabná měla zemřít, a snad i sám svého života lituje. Však hle! Přichází služka se sdělením a prosbou, aby Katušku dnes na okamžik přišel navštívit, ostatní prý už ví.

Ale skoro v témže okamžiku troubí na podloubí hlavní stráže signál, který zvěstuje návštěvu pana generála. Všichni, tedy také inspekční důstojník Famagolli, jsou na místě v pozoru. generál odchází a Famagolli v největším chvatu uvědomuje Vidoniho, aby rychle překazil, co se v domě chystá.

Vidoni nemešká a spěchá do pokoje. Zde ke své hrůze vidí švagrovou ve strašných bolestech na pohovce.

Dostála danému slovu a odešla z tohoto světa bez toho, jemuž věřila a který dané slovo nedodržel.

Jelikož byl otrávené Katušce vojenskou duchovní správou odepřen církevní pohřeb, uspořádali ho důstojníci bez církevního průvodu o půlnoci. Dojem, jistě hluboký a zvláštní, zvyšovalo světlo pochodní nesených kolem rakve. Poslední odpočinek nešťastné oběti věrného milování a daného slova stál na konci sadů.

Někde se také říkalo, že Famagolli, sestrojiv s Katuškou plán společné smrti, ve vhodné chvíli bez rozloučení z pevnosti odešel a že tento odchod byl počínán na vrub služebního přeložení. Bezradná dívka umřela sama, bez toho, jemuž věřila a jehož celou vroucností své bytosti milovala. Místo, kde má být hrob vykopán, určil prý sám tehdejší velitel pevnosti, aby ponaučil důstojníky chtivé ženitby, že si nemají volit nevěsty z takového stavu, který není schopen kauce a nechápe ve svém občanském myšlení, jako cenu má "Offiziersehre" - důstojnická čest.

Dnes je hrob označen prostým pomníčkem, ne němž jsou vytesána slova: "Kätchens Ruhe 1827". Je to tiché místečko, na než chodí skládat sliby lásky a věrnosti milenci dodnes.