V bývalé důstojnické zahradě v korunních hradbách stával vysoký, štíhlý dřevěný obelisk na kamenném podstavci. Dal ho postavit major podkopnického sboru Jan hrabě z Nobili na památku svému příteli, vynikajícímu válečníku, plukovníku inženýrského sboru, knížeti Karlu z Ligne. Obelisk byl později přemístěn do nynějších sadů.
Karel z Ligne, správce volenského stavebního ředitelství v Josefově,byl mužem osobně statečným, odvážným vojákem a vojenským inženýrem. Byl neobvyklou oslňující osobností s pestrým, bohatým, ale i dobrodružným životem, který v soukromí zmátl mnohé dámě hlavu či vlastně srdce.
Mezi jeho přítelkyně patřila i jedna krásná markýza a jinak přelétavý kníže jí zůstal věrný neuvěřitelně dlouho, po celý rok. potom se ohlédl po jiném kvítí a markýzinu růži nechal klidně vadnout. Dvě léta se neviděli. Náhoda je však svedla dohromady a tu markýza požádala, aby ji navštívil.
De Ligne byl galantní a vrozená dvornost mu zapovídala, aby odmítl. Galantnost neotupila však do té míry jeho opatrnost, aby si nevzal s sebou na dostaveníčko dvě nabité pistole.
Markýza jej přijala s velikou líbezností, a tak se zdálo, jako by stará láska opět vzplála. Náhle se otevřely dveře a čtyři lokajové vyzbrojeni lískovkami vstoupili dovnitř. Než se kníže nadál, byl uchopen, povalen a spoután. Markýza pak poručila lokajům, aby knížete položili na lože a vyplatili mu honorář za milování s dvouletými úroky. Činilo to přesně padesát ran.
Kníže přijal tento honorář se vší důstojností, aniž pronesl slova. Když byla výplata u konce, vstal, upravil si oděv, jako by se nic nestalo. Náhle se otočil s pistolí v každé ruce, míře na lokaje, nařídil namazat markýze stejnou mastí, jako užili u něho. Markýza protestovala, lokajové váhali, avšak ústí namířených pistolí hovořilo jasnou řečí. Markýze i sluhům nezbylo než se podrobit a smířit s touž pokořující situací. Markýza dostala svých padesát ran, které si kníže pečlivě počítal, aby nebyla nikterak zkrácena. Pak se obrátil k lokajům, že jsou nyní na řadě oni. Milí hoši nebyli sice laskavou výzvou nikterak potěšeni, ale i oni se museli podrobit rozkazu opatřenému vykřičníky tak důraznými, jakými byly dvě nabité pistole. Poté si dal kníže de Ligne podepsat kvitanci, že 250 ran lískovou holí bylo řádně vyplaceno, a s roztomilou úklonou markýze opustil klidně její dům, jako by se bývalo nic nestalo.
Ne vždy se smálo na tohoto slavného vojáka a miláčka štěstěny štěstí. Byla také doba, kdy upadl v nemilost a žil v chudobě bez veškerých příjmů. I prodával obraz za obrazem ze salónu svého bytu, aby měl na živobytí. Jednou ho kdosi navštívil a tázal se, jak se mu daří. On klidně odpověděl: "Dobře! Společenskou prestiž udržuji stále.Můj sluha, jemuž zůstávám dlužen polovici služného, žije z ruky do huby a já aspoň ze stěny do úst."
A tak, až půjdete hlavní cestou josefovských sadů, zastavte se u tohoto obelisku, který byl postaven na paměť muže, který pomáhal při dokončování stavby josefovské pevnosti ve své době byl vynikající m inženýrem, statečným vojákem, miláčkem žen a dítětem štěstěny.
Žádné komentáře:
Okomentovat