Vojenští důstojníci byli povahy veselé. Všeobecně se jim říkalo lehká kavalerie, ale ti od jízdy byli snad nejlehčí. Milovali legraci a na zlatce jim nezáleželo. Ve volných chvílích navštěvovali kavárny, kde se bavívali hovorem, kulečníkem, hrou v šachy, ale i jinak. Syti této zábavy vycházívali na chodník před kavárnu a pokuřujíce z dýmek, vymýšlely zábavy.
Byl deštivý trh, lidí málo, perníkář pod špičatou boudou hledí mrzutě do kaluže vody, dumá a bručí, že nic neutrží. Vtom z protější kavárny vyjdou rozveselení důstojníci od jízdy. Jek je okounějící chlapci spatřili, hnali se jako bouře k nim a mořili o groš za perník. Dva nejrozjařenější podlehli prosbám a šli k perníkáři, slovo dalo slovo a skoupili veškeré vystavené zboží. Perníkář strčil s úsměvem peníze do kapsy, shrnul zboží do veliké plachty. Plachtu uchopili dva z důstojníků za cípy. Jedna, dvě, tři! Co následovalo, si může každý domyslit. Perník se rozletěl mezi okolostojící mládež, tvary pečiva byly "ve psí" a nad některým zlomkem se rozpoutal k velikému pobavení důstojnictva boj muže proti muži.
I bez trhu mívali důstojníci s josefovskými kluky švandu. Všude mládež ráda mlsá, proto i josefovští kluci škemrali na důstojnících nějaký ten groš. Jeden šelma, kouřící z dýmky, vložil nepozorovaně groš za hořící tabák, a když se hodně rozpálil, vyhodil ho "špárákem" ven. Kluci hned po něm jako vlci po mase. Následovala scéna k nevypsání. Inu, bavili se, jak se dalo.
V zimě zase před vojenským velitelstvím dal důstojnický "Eisclub" udělat kluziště. O tom by byl celé kapitoly. Světla lampionů, hudba, řecké ohně a pak nastala josefovským podívaná, o jaké se jim nesnilo. Zábavy, taneční produkce a maškarády, až oči přecházely. Velmi často nepřítel zloduch poházel večer sotva polité kluziště kamením a cihlami, tím platil důstojníkům za jejich žertovné kousky. Aby se to neopakovalo, bdělo oko několik a hlídačů nad neporušitelností ledové plochy.
Místnosti v hotelu U Slunce a U Veselých kdyby mohly, dovedly by vypravovat. Veřejně plesy, podle tehdejšího stylu "bály", nesly se tónem naprosté družnosti a srdečnosti. A což teprve domácí plesy "hausbály", zvlášť když byly maškarní. Hlavní podmínkou byla prostorná místnost, hudba a fantazie. Do dveří se šine Angličan s kukátkem přes rameno, za ním drobná španělská muška, kterou hnedle v předsíni pronásleduje tělnatý Turek. Přichází nepostradatelný preclíkář a dušuje se, že má letos opravdu preclíky s povidly. Pak vejde něžný rokokový panáček. Za chvíli všechno víří v tanci. V okamžení, kdy se třasáku nejlépe daří, rozletí se dveře, uprostřed kola se postavila na ruce statná opice. Kazí tanec, jak umí, a chlubí se elegantními skoky. Vtom jí běs našeptává, aby zkusila skočit na vysoká kachlová kamna. Bez rozmyslu se tomuto vnuknutí podrobuje. Neptej se, čtenáři, jak ten třasák skončil! V nastalém zmatku opice zmizela nepoznána.
Ach, byly to tenkrát veselé doby za "zlaté garnizony".
Žádné komentáře:
Okomentovat