Při přestavbě pevnosti Plesu bylo zaměstnáno mnoho francouzských ženijních důstojníků.
Jednoho francouzského důstojníka si zamilovala sličná selka z nedaleké Jasenné, která byla ve svém manželství se starým vnuceným mužem nešťastná. Milenci se scházívali hlavně na Plese. Z nerovné, ale žhavé lásky se narodilo děcko. Manžel dlouho o poměru ženy nevěděl, ale když byl známým upozorněn, hleděl zprvu po dobrém, později však po zlém trochu zabránit. Jeho snahy narážely na stále rostoucí odpor, a když žena nakonec sebrala všechny cennější věci a s dítětem z domu uprchla, zašel si zklamaný manžel na pleskou kancelář stěžovat. Tam si tropili z jeho neštěstí smích. Když však rozlícený sedlák začal pánům vyhrožovat, že se svého práva bude dožadovat u samotného císaře, byl zajat a o hladu nějaký čas vězněn. Propuštěn z vězení, pořídil si pušku a pod záminkou, že chodí odstřelovat škodnou, obcházel pevnost a pátral po své nevěrné ženě a jejím galánovi. Tomu se to brzy doneslo. Opustila ho rytířskost, dostal strach a jednoho dne z Plesu zmizel a s ním i mladá selka. Krátce nato bylo vyloveno z Metuje tělíčko, v němž sedlák poznal dítě své ženy. Dal se na pití a špatně prý skončil.
Jak později vyšlo najevo, byl onen francouzský důstojník ženat a otcem několika dětí. Uchýlil se prý do své vlasti a na cestě selku opustil. Ta buď někde zapadla, nebo se v zoufalství vzdala života.
Jiná verze praví, že důstojník se odloučil od své ženy, vstoupil do armády, vzal si jasenskou selku v obchodě, který si spolu zařídili, byli dlouhá léta spokojeně živi.
Také se tvrdilo, že důstojník, chtěje se při útěku z Plesu selky zbavit, někde ji zabil a mrtvolu ukryl.
Na případ se v těchto dobách plných shonu a chvatu pomalu zapomnělo a jen pověst o tom živila chmurnou tragickou fantazii účastníků při přástkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat